Apalucha 2013

Seznam účastnících se taťků.

Pavel K., Ivan, Pavel M., Dan, Mároš, Martin V. Jirka, Lukáš, Martin J., Petr, Jarda, Milan, Houba

Seznam Hostů (nebudou přítomni celý týden) : Vilda, Tomáš a Jindra coby čestný host.

Kristýnka a Náťa, Ondra a Bára K., Lucka a Adélka, Ondra B.,Daneček,,Ondra Ch., Martin a Honzík, Verunka a Petruška, Nikolka a Linda, Lukáš a Tomáš H., Majda a Bára V., Viktorka a Davídek, Erik a Lucka K., Tomík a Verunka, Kíka Ája Šimona a Kačka.

Tak a je to tady, sobota ráno

Odjezd byl naplánovaný na osmou. Loučení se protáhlo, a tak se z Jižňáku vyhrnula kolona šesti aut v 8:20. Do autíček se ten náklad samozřejmě  nevešel, a tak dvě auta vyzbrojená tažným zařízením byla doplněna o vozíky.

Do kempu jsme dorazili za hodinku. Cesta byla perfektní, bez kolon a zdržení. V kempu na nás už čekala Radotínská skupina.

Po vyložení zavazadel a ostatních věcí byla  na jednom z prvních stolků vybalena a zprovozněna pípa. Opravdu bylo horko a tak hlt chladného piva přišel k chuti.

V době kdy jsme stavěli náš nový stan, který zajistil náš tenťák Dan (mimochodem má pouze 40 m2)  se naše děti pustily do tuhých bojů. Vyzbrojeny stříkacími pistolemi se poměrně rychle svlažily.

Po  poledni dorazili objednaní grilovači. Rozbalili své náčiní, rozdělali oheň a dali grilovat prasátko.   

Teplota stoupala a tak jsme s dětmi vyrazili do pískovny. Voda byla nádherně teplá a kupodivu nebyla špinavá. Po koupání jsme se vrátili a dali dětem volno. Prasátko se nádherně grilovalo a děti se dobře bavily a my jsme se sesedli do stanu a začali si užívat dovolenou.

Musím konstatovat, že prasátko bylo vynikající, děti i my jsme si moc pochutnali.

Večer po tom, co jsme děti uklidili do chatek a nastal relativně klid, jsme zasedli a začali si vyprávět své první zážitky „z natáčení“. Večer končil kolem 3 ranní.

Heslem Apaluchy letošního roku se stalo  „Máme dovolenou, NESTRESUJ SE! „

Vznik tohoto hesla bych raději ani nerozebíral.   TAK SKONČIL PRVNÍ DEN APALUCHY.

Další hlášky : Ahoj jsem Jarda a jsem Alkoholik – Ahoj  jsem Martin a jsem Jardův kamarád. Patřili do sobotního večera a jasně navozují atmosféru, která zde panovala. 

Mezihra: Něco k letošním nováčkům.

Vilda patří do rodiny ke mně (Martinovi V.) a Lukášovi. Apaluchu zná z vyprávění a hned za první den pochopil, že „ kdo jednou okusil, už nechce jindy jinak“ Mimochodem, stále hledá dálkový ovladač k Ondrovi.

Druhým je  Tomáš, kamarád Jižňácké odnože. Svůj úkol zde má značně ztížen. Prostě ne každý má to obrovské štěstí, že má potomka zdravého. Ale to si každý z nás uvědomí, až když něco takového vidí u někoho jiného. Proto velký obdiv pro Tomáše, který ukázal, že se s takovým problémem umí poprat a dětem udělat nádhernou dovolenou.

No a pak je tu Houba. Kamarád, kterého přivedl Jirka (jediný Požárník mezi Hasiči).

Tak ten nám tady chyběl. Konečně někdo, kdo má kytaru a nemusíme ho ukecávat, aby na ní něco zahrál. A své kvality prokázal v úterý. Jeho výkon bude určitě zapsán do knihy rekordů Apaluchy. Ale o tom až v úterním vydání.

NEDĚLE

V sudu byla ráno jen dvě piva .

Další horký den. Hned úvodem bych chtěl říct, že teploty těchto dní, asi stejně jako v celé republice, byly na hranici únosnosti. Proto se děti tento den byly svlažit v pískovně dvakrát. To, co bylo vyvrcholením koupání tento den, bylo skákání z houpačky. Dan děti na houpačku „ zejména ty menší „  musel pověsit a Máňa dole prováděl záchranu.

Musím říct, že odvaha i těch nejmenších odvážlivců byla nezměrná. Všem, kteří se nebáli,
za tatínky srdečně blahopřeji.

Během dne děti hrály celodenní hru, kterou jim připravil Pája. Vědomostní soutěže však opět prokázaly nedostatky, které vycházejí z nedůsledné výchovy jejich matek. No asi s tím budeme muset něco udělat. :-)

Večer vyvrcholil diskotékou, která se protáhla k jedenácté, a kterou si užili zejména ti nejstarší.

 Zvláštní cenu za tento večer dostala Nikolka, která ukázala, že už přes svůj věk ví, co je v danou chvíli potřeba, svoji zábavu nechala být a postarala se o Taťku, když mu nebylo dobře. (A pro maminky -  „nebylo to kvůli alkoholu!)

Tento den nás večer opustil Vilda a Tomáš. Oba přijedou ve středu. Mají ještě pracovní povinnosti.

PONDĚLÍ

Hlavním  pondělním  programem byla návštěva hasičů v Táboře. Tedy žádný dobrovolný sbor. Navštívili jsme profesionální Hasičský sbor. A myslím, že to byl zážitek pro všechny. Od nejmenších, až po tatínky. Hned po příjezdu jsme viděli trénink hasičů při slaňování z budovy na budovu, potom nám jeden z Jirkových kolegů,  který se nám věnoval, ukázal zásahová vozidla. Kamarádi - kdo neviděl, neuvěří. Vypsat co v takovém zásahovém voze je, je prakticky nemožné. A asi by bylo jednodušší napsat, co byste tam nenašli. Vše 100 % připravené, nachystané, jen naskočit do připraveného oblečení a výstroje, nasednout do auta a vyrazit  zachraňovat někoho z nás či vás, když se dostanou do problémů.

Po prohlídce garáží a  hasičské techniky jsme viděli připravené sanitky, kde jme měli i podrobnou instruktáž,  co takové vozidlo spolu s posádkou dokáže při záchraně lidského života.

Následovala prohlídka tréninkové trasy pro hasiče. Z drátěných klecí smontovaný areál, ve sklepních prostorách budovy, který umožňuje trénink orientace za úplné tmy. No, děti si to daly při osvětlení a moc se jim to líbilo. Pak si ještě mohly děti vyzkoušet, jaké je to stříkat z požární proudnice.

Tím naše prohlídka byla u konce. Myslím, že to byla jedna  z přínosných exkurzí. Děti viděly jakou techniku takový záchranný sbor má, a my dospělí si zase uvědomili, že bychom se obešli třeba bez senátu, a ta hromada peněz co padá kamsi do pr…… by měla jít tam, kde je někdo jiný ochoten ohrozit život vlastní, aby pomohl nám. (Ale o tom je tady asi zbytečné psát)

Proto ještě jednou děkujeme za tuto exkurzi do Tábora.

Po hasičích jsme se vypravili do Sobíku. Zdejší „AQUAPARK“  čekal jen na nás. Vydrželi jsme tam téměř do tří.

Po příjezdu do tábora měly děti volno. K večeři byly těstoviny a maso na paprice.

Po večeři se osazenstvo sešlo pod stanem, a za kytarového doprovodu Houby, Jirky a Jardy si děti zapěly spoustu písniček a do postýlek šly myslím slušně unavené.

ÚTERÝ

Po snídani pro nás, už tradičně v tento den, přijel objednaný autobus. Tentokrát jsme vyrazili do Pelhřimova. Navštívili jsme dvě muzea - muzeum Kuriozit, Peklo, Strašidelný dům a restauraci Slavia, kde jsme si dali dobrý oběd.

Tento výlet se však stal něčím opravdu výjimečným. V autobuse Houba rozjel kytarovou šou. Při návratu jsme přišli na nápad. Zadáme Houbovi čtyři slova a Houba nám složí písničku. Vybraná byla: šnytlík, zelená, židle a kopyto.

To, co tenhle kluk za tři hodinky dokázal, to se dostane do análů APALUCHY. A troufnu si říct, že v tento den byla sepsána Apalušácká hymna.

Na stránky ji vzhledem k rychlosti umístím po návratu domů (to abyste se měli na co těšit).

Odpoledne nás zasáhla průtrž, jako ostatně asi celou republiku. Nás naštěstí nejsilnější část minula, ale jen pár kilometrů od nás, v Plané nad Lužnicí, to nebyla žádná sranda. Popadané stromy, strhané vedení, poničené střechy. Prostě letošní počasí ukázalo i svou odvracenou tvář.

 V podvečer nám tatínkům děti připravily noční bojovku. Kdyby na ni vyrazil člověk neznalý poměrů, asi by se v některých místech opravdu leknul, setkání se zombíky opravdu stálo za to.

Další část večera proběhla v klidu, děti jsme zahnali a zasedli ke kalíšku. Vzhledem k tomu, že třetí den se nemá soutěžit a je to den odpočinkový, všichni jsme kolem půl jedné zapadli do postýlek.

STŘEDA

Kluci ráno koupili kuřata, takže večer bude grilovaná ňamka. Děti dopoledne soutěžily. Střelba z luků, skoky přes švihadlo a slalom s balonem vyplnily celé dopoledne. Vrátil se nám Vilda s Ondráškem a odpoledne i Tomáš s Verunkou a Tomíkem.

K obědu bylo rizoto. Následoval polední klid a pak jsme vyrazili pro dřevo do lesa.

Tak dnešní den byl opravdu odpočinkový. Trochu nás večer zlobilo při grilování dřevo. Teda ani ne tak trochu jako hodně. Po úterní průtrži bylo mokré a ne a ne pořádně hořet. Po večeři proběhl tradiční ceremoniál. Zapálení Olympijského ohně. Tento rok dostal tu možnost Houba. Za složení Apalušácké hymny.

Večer proběhla bojovka. No, pánové, kdo neviděl, neuvěří. Čím jsou ta dítka starší, tím je to horší. Před pěti lety běhali ti prckové po lese za tmy, až jsme se báli, aby se nám to nepoztrácelo a letos ty největší brečely jak želvy. A po návratu samý úsměv, a hned štěbetání, kdo je kde překvapil, kde se kdo lekl.

Středeční večer se nám tatínkům natáhl do ranních hodin. Houbu se nám totiž nedařilo oddělit od kytary. Nějak k ní přirostl a ruce a pusu se nedařilo zastavit. I přes snahu a lstivé nabízení tekutých pamlsků to prostě nešlo. Pil brčkem a ne a ne se nasát, Houba jeden .

ČTVRTEK

Den plný soutěží nejen pro děti ale i pro tatínky, kteří letos poprvé soutěžili v týmech.

Už od rána pražilo sluníčko a tak byly soutěže pravidelně přerušovány. Pauzy na pití a osvěžení byly prostě nutností.

Z letošních soutěží bych představil tradiční slalom s kočárkem, skok v poštovním pytli, hod oštěpem, tradiční letní disciplína - běh na běžkách, kutálení bochníkem chleba a různé běhy. Běh tatínkovi pro pivo nebyl bodován, protože děvčata u baru odmítla dětem pod pět let nalévat.

Vše bylo završeno odpoledne snad nejznámější Opičí dráhou, letos okořeněnou probíháním člunu naplněného vodou. A tatínkům děti ještě přidaly něco málo vody ze stříkacích pistolek.

Děti jsme odpoledne nechali vzhledem k počasí a vynaloženému úsilí po soutěžích už žít jejich vlastním životem 

Vyhlášení výsledků olympijského klání proběhlo v podvečer, protože nás ráno v pátek musel opustit Martin J. a Petr. Oba museli ještě v pátek pracovat, což jim rozhodně nikdo z nás nezáviděl.

Večer byl opět pohodový. Jen ten Houba. Znáte to, bylo horko a Houba cítil vlhkost. Prostě nám tam v tom stanu zakořenil, přisál se na dřevo kytary a bylo to zase v háji (kam ostatně houby patří) a večerku jsme vyhlásili kolem třetí.

PÁTEK

Snad ani nebudu psát, že už ráno bylo pekelně horko. Proto jsme se po snídani vypravili do Soběslavi na koupaliště. Tam jsme trávili čas asi do dvou hodin. To už ale začínalo být neúnosně i u vody. Vrátili jsme se proto do tábora a děti si hrály v klidu ve stínu lesa.

Blížilo se odpoledne a s ním i vzrůstala nervozita, kdo letos vyhraje putovní pohár. Bude to některý z nováčků nebo někdo z ostřílených bojovníků. Pavel K. rozdal losovací obálky. Každý z nás napsal svůj tajný tip. Byly svolány děti a nastalo vyhlašování.

Nakonec se hlavní souboj odehrál mezi Houbou a Danem. Dan nakonec zvítězil o jediný a to dokonce poslední losovaný bod.

Nutno dodat, že si to za celotýdenní snažení zasloužil.

Páteční večer je zasvěcen diskotékovému rejdění. To si letos zejména ty nejstarší užívaly až do jedenácti. Děvčata spolu s Lukášem (který mě tím osobně mile překvapil) secvičily sestavu. A ta opravdu stála za to. Tatínci se snažili kontrovat Macarenou, ale i přes obrovskou snahu nedosáhli kvalit svých dětí.

Po odeslání dětí do chatek jsme se sešli pod stanem. Proběhlo standartní vyhodnocení celého týdne. A protože se v Pátek nikdy, ale nikdy nepije, stál tento večer jako každý rok za to.

Sobota

Sobotní ráno proběhlo vlastně úplně běžně. Snídaně a pak velké balení. Někteří z nás pospíchali, protože jejich dovolená volně navazovala na tento týden a doma jejich návrat netrpělivě očekávaly jejich drahé polovičky.

Ti, co zůstali, vyhledali stín a užívali si klidu.

Co říci závěrem.

Děti jsou zase o rok starší. My o rok unavenější. Už letos se ty nejstarší ptaly, jestli budou moci jezdit i po 14ti. No řekl by někdo z Vás, že NE??

Věkové rozpětí začíná být značné. Příští rok by měly jet děti od necelých tří a nejstarším už bude ke čtrnácti. V soutěžích se ale díky promíchaným skupinám věkový rozdíl maže a bojují i ti nejmenší. Jen my budeme muset přizpůsobit některé, zejména vědomostní soutěže těm větším a trochu potrápit ty jejich mozkové závity. (A tu noční bojovku těm nejstarším rozhodně trochu okořenit.)

Tak to je snad k letošnímu jubilejnímu desátému ročníku všechno.

Přátelé, Kamarádi těším se stejně jako i Vy

„ zase za rok na Apaluše!! “