Apalucha 2012

Tak a je to zase za námi. Týden kdy se jak předpokládám, nikdo nenudil. Pokusím se Vám, kteří jste se zúčastnily to připomenout a těm kteří naše stránky navštíví, nastínit průběh naší společné dovolené a třeba i někoho inspirovat.

Sobota

V sobotu pří odjezdu,  který  jsme vzhledem k dopravním kolapsům zejména v okolí Tábora, přesunuli na ráno, se naše „Jižňácká skupina“ vypravila na cestu po osmé hodině. Vozíky kluci naložili již v pátek a v sobotu proběhlo jen doložení drobností, takže hlavní brzdou jsem byl standartně Já. Na svou omluvu uvádím, že jsem musel ještě v pátek večer pro děti na dětský tábor a musel jsem nakládat věci až ráno.  Cesta proběhla bez problémů. Na místě určení, kterým je náš nepříliš luxusně vybavený, ale přesto obdivovaný kemp ORION v Roudné u Tábora. Druhá „ Radotínská skupina“ nás již očekávala. Klaksony a dětský pokřik utnul klid jinak téměř prázdného kempu. Kluci měli již připravený nachlazený mok. První hledání pulitru v namačkaném kufru je sice složitější úkol (tedy ne pro Ivánka, který měl standartně zataženou roletku kufru), ale všichni ho s úspěchem splnili. Děti se rozprchly a začali řešit, kdekdo bude spát. Nás čekal úkol z nejtěžších, vybalit stany, židle, stoly prostě všechna auta a vozíky. Všechno postavit připravit k tomu, abychom měli potřebné zázemí. Nutno podotknout že náš letošní příbytek má velikost dvou párty stanů o velikosti 3x6m a jednoho 3x3 což je 45m zastavěné plochy. Vezmeme li v úvahu, že jsou zde dva dřevěné stoly s lavicemi, dva plastové stoly, dále čtyři stolky pro pípu, zvukovou a světelnou aparaturu, topinkovač, zařízení na chlazení a ohřívání vody se zásobníky, nástěnka a jiné ptákoviny, nejedná se zase o tak velký objekt. Stavba proběhla v pořádku, vše bylo na svých místech, blížilo se poledne a my se vydali do restaurace na oběd. Svíčková nebyla vůbec špatná. Po obědě došlo i na nějakého toho panáčka. Odpoledne byla volná zábava, děti malovaly vlajky chatiček. Přišel i velmi slušný liják, který nás donutil vyhánět vodu ze stanu. Dáňu odpoledne popadla lyžařská vášeň, vyběhl proto do restaurace na běžkách, které byli připraveny na soutěže. Předvedl několik skvělých skoků s dopadem do cca 20cm hluboké kaluže.  Matty Čvachtalajnen  bodoval nejen u dětí ale i u osazenstva zahradní části restaurace. Nakonec jsem s ním skončil v doskočišti i já. Patrně chtěl ukázat, jak vypadá velryba v případě, že doplave na mělčinu. Odpoledne proběhli přípravy na Diskotéku. Dítka nám vyrůstají a zejména dívčí většina tuto zábavu začíná vyžadovat. Musím ovšem konstatovat, že letos se ani chlapci nenechali ničím zahanbit a jejich taneční kreace nebyli vůbec špatné. Kolem jedenácté, světla diskotéky pohasla, muzika utichla a dítka byla zahnána do chatek. Kupodivu byl rychle klid a my se mohli vrátit a ochutnat nějaké to šampaňské, ale i jiné drinky dle chuti a výdrže. Večer byl příjemný a ani nevím, kdy jsme zapadli do chatek.

Neděle

V neděli jsme se probudili a přivítalo nás sluníčko. Pavel byl zase první vzhůru, a připravoval snídaně. Děti měly připravenou hru. Plnily úkoly dle zadání, které nacházely v obálkách.  Proběhlo představení naší nové vlajky, přibyla i vlajka Olympijská. Musím říct, že Ivánkovi se to opravdu povedlo. Odpoledne děti řádily na hřišti. Hrály nohejbal. Pak se nám představily v maskách, které si připravily doma. No byla to opravdu podívaná. Běhali tu šmoulové, spolu s Křemílkem a Vochomůrkou, potkal  jsem Ajeťáky, myslivce,tři trestance (nebo to byli bratři v triku?), po táboře běhal pidi indián, princezny, čarodějnice, maskovaní vojáci a dokonce tu poletoval motýlek. K večeři jsme si pochutnali na grilované kýtě.  Večer proběhl standartně. Děti se osprchovaly, vyčistily chrup a zapluly kolem půl desáté do chatek. Náš večer byl klasický.  Posezení u dobrého pití spát jsme šli (tedy alespoň jádro) k ránu. Jen musím říct, že pití šampáňa s vodkou z kýblu na mochito je šílenství.

Pondělí

V pondělí nás čekal celodenní výlet. Od loňska už objednáváme vlastní autobus. Je to ideální řešení Děti si užijí i cestu. Letos jsme vyrazili na Orlík. Čekal na nás parník s občerstvením. Odvezl nás na přehradu, kde jsme měli objednanou prohlídku. Prohlédli jsme si přehradu pěkně zevnitř. Plavbu i prohlídku jsme si navýsost užili. Odpoledne jsme se vrátili do kempu. Děti si po krátkém odpočinku zasoutěžily v chůzi ve dvou na prkýnkách. V podvečer byla pro děti připravená tombola. Po tombole se v táboře rozbujel čilý ruch a proběhl výměnný obchod. Po deváté jsme ty raubíře zahnali do umýváren a pak do chatek. Starší jádro se uchýlilo do chatky k Majdě, Báře, Lucce a Nátě. Při kontrole byla odhalena klasická hra „ flaška“. No, zatím to bylo ve vší počestnosti.

My jsme si zasedli do stanu. Martin donesl svůj oblíbený kyblík a začal míchat své drinky. Večer se protáhl a my ukončili sedánek po půlnoci.

Úterý

Úterní den byl pro děti ( i nás ) plný zážitků. Bohužel v tento den odjel dopoledne Martin J. a večer i Petr CH.

Ráno po snídani začaly děti soutěžit ve družstvech. Různé sportovní a dovednostní soutěže vyvrcholily odpoledním hledáním „pokladu “ na základě hry geocaching, kterou pro děti připravil Máňa. Po ukončení hry čekaly na děti další překvapení. Kluci děti odvedli z tábora a my mezitím připravili první „Letní vánoční svátky!! „ Umělý sníh, ozdobený stromeček, spousty vánočních světýlek, prskavky, ale hlavně namaskovaný Jindřich jako zástupce ježíška s pytlem dárků. Děti se po návratu a objevení výzdoby evidentně bavily. Jaké ovšem nastalo (zejména u těch nejmenších) zděšení, když se Jindra zeptal při vyndání prvního dárku, zda je přítomen Jiří Vomáčka (tedy smyšlené jméno dítěte) a když se nikdo nepřihlásil, letěl dárek do ohniště. Při druhém dárku v ohništi se již objevovaly u prcků slzy v očích. To už je, ale ty starší konejšily, protože vše pochopily. Jako dárek nakonec děti dostaly krásné pamětní listy, na kterých byly fotografie všech dětí a podpisy tatínků.

Ty pro děti připravily maminky Lucka B.  a  Lenka G. Za což jim mnohokrát děkujeme.

To, ale nebylo všechno, neboť naše „Jižňácká odnož“ chtěla naše TŘI BRATRY  překvapit. Připravili jsme pro ně ceremoniál zahájení Olympijského klání na Apaluše. Máňa vytvořil Olympijský oheň, tedy krásnou pochodeň s olympijskými kruhy. Ta byla pod vlajkou schovaná do velkého neprůhledného pytle. Připravili jsme i choreografii. Naše Tři B. jsme postavili zády k  vlajce a tyči, na kterém byla ukryta pochodeň. Děti vytvořily špalír a zpoza chatek k nám přiběhl běžec až z daleké Olympie a donesl nám Olympijský oheň. Ten předal do ruky prvnímu prckovi na začátku řady. Ti si pak předávali oheň dalšímu, až oheň skončil u našich „Tří B.“

 Ti spolu za zvuku nádherného songu  „We Are The Champions“  zapálili Olympijský oheň.

Slovy klasika „ jedno oko nezůstalo suché“. Musím nás pochválit, tohle se opravdu povedlo!

Večer po zahnání dětí do pelíšků se rozběhla debata o minulých ročnících a Ivan nás skvěle pobavil vyprávěním o svém mládí. My, letití účastníci už jeho vyprávění známe, ale vždycky nás znovu a znovu donutí smíchy brečet.

Večerní posezení se tak protáhlo až do ranních hodin.

Středa

Musím konstatovat, že se meteorologům letos opravdu nepovedla dlouhodobá předpověď počasí. No, naštěstí pro nás. Sluníčko nám během týdne prakticky nedalo pokoj.

Ve středu bylo opravdu teplo už ráno a tak jsme se vypravili na celodenní koupání do venkovního koupaliště v Sobíku (Soběslavi). Tady je skutečně krásně, malý tobogán, dvě opravdu ostré skluzavky, brouzdaliště, protiproud, dvě hřiště na badminton, občerstvení. Co víc si přát. Děti jsme museli vždy aspoň na chvíli vyhnat z vody. Jinak by se nám tam pravděpodobně do odpoledne rozpustily.

V podvečer po návratu jsme dali volnou zábavu a po večeři začali připravovat tradiční noční stezku odvahy. Na tu děti vyrazili po setmění. Musím konstatovat, že se naše dítka za ty roky značně otrkala a postrašit je, začíná být oříškem. No asi to budeme muset příští rok přitvrdit.

Středa byla tedy takovým odpočinkovým dnem a i my jsme tentokrát šli spát kolem půlnoci.

Čtvrtek

Čtvrtek je na Apaluše pokaždé dnem Olympijského klání. Olympijské disciplíny jsou pro malé i velké děti, ale některé, těžší a zvlášť upravené absolvují i tatínci.

Děti letos absolvovaly hod kroužkem na cíl, skok do dálky, běh na běžkách, střelba lukem a již tradiční slalom s kočárkem, skokem v pytlích a závěrečnou delikatesou, kterou je opičí dráha. Děti bojovaly jako o život. Lehčí disciplíny děti překonaly během dopoledne. Po obědě a kratším odpočinku, přišli na řadu tradiční soutěže jako je skok v pytli, kde konečně dostal náš atlet Máňa zdatného soupeře v osobě Milana. V pytlích ovšem byl nejkrásnější pohled na děti kolem tří let, které by se bez pomoci tatínků do jednoho pytle vešly všechny. Proto tuto disciplínu absolvovaly s jejich pomocí.

Další tradiční soutěž-kočárky byla první soutěží za dobu, po kterou se účastníme, při které došlo ke zranění. Tím nešťastníkem byl benjamínek Jarda. Při snaze dohnat ztrátu, kterou nabral na kontrolním „zeleném“ stanovišti, v poslední brance zabral na 110 %. Patrně pro to, že podcenil jarní přípravu a možná zvolil i nesprávnou sportovní obuv, lehce podklouzl a jeho koleno nevydrželo. No koleno si nechá opravit, ale kočárek, na který spadl, bude muset pro příští ročník pořídit nový. Možná bychom mu neměli říkat poeta, ale tvrdě Jarda Devastátor.

Poslední Královskou disciplínou je opičí dráha. Pro děti je náročná. O náročnosti pro tatínky nelze pochybovat. Každá překážka je ztížena vypitím jednoho drinku. Překážek je na trati 5. Naštěstí letos se nemusel pít poslední panák vleže na zádech. Na tuto překážku vzpomíná zejména Jindřich, který si loni vypláchl skotskou i oči a nosní dutinu.

Umístění jednotlivých účastníků není důležitá. Všichni si závody užili. Po večeři a odchodu dětí do chatek, jsme všechna klání patřičně rozebrali, vyhodnotili a už tradičně řádně zapili.

Pátek

Tak a byl pátek, na který se všichni těší. Děti, protože je spojen s vyhodnocením celé Apaluchy, vyhlášením olympiády a hlavně předáním Putovního poháru. Večer je umocněn rozlučkovou diskotékou. Zároveň je ovšem pátek dnem, kdy už všichni vědí, že je tomu skvělému týdnu prakticky konec.

Před polednem jsme vyrazili k Rumcajsovi na oběd. To je restaurace vzdálená asi půlhodinku cesty.   

Po obědě děti malovaly na krásné sádrové odlitky Harryho Pottera a Brumbála. Všechny se moc povedly. Po návratu jsme připravili vyhlášení výsledků olympiády. Bylo rozdáno několik sad medailí. Každý účastník olympiády získal několik medailí a samozřejmě diplomů. Jako odměny jsme rozdávali reklamní předměty, které se nám podařilo získat od zaměstnavatelů, přátel nebo oslovením spřátelených firem. J Po vyhlášení olympiády nastalo tajné hlasování o vítěze Apaluchy. Ten obdrží do svého opatrování na rok putovní pohár. Zisk putovního poháru je podmíněn tím, že se aktivně podílíš na chodu Apaluchy, že tě kamarádi volí a hlavně, že jsi ho ještě neměl v držení. To znamená, že po tom co zvítězíš, máš na několik let smůlu J! Jsou tu i ostatní a ti se chtějí také pochlubit s touto nádhernou trofejí.

Pro letošní rok se stal vítězem  Máňa s Lindou a Nikolkou.

Celý večer vyvrcholil diskotékou a dětem se protáhla večerka do půl dvanácté. A jelikož se v pátek nikdy nepije, objednali jsme si dva kartony šampaňského, nějaké pochutiny a sem-tam na stůl připlul nějaký ten panáček.  My jsme pak poseděli do pozdních hodin a hodnotili uplynulí týden.  Co se komu povedlo, co by se dalo vylepšit.

Sobota

V sobotu ráno vždy nastane všeobecné hemžení, skládání stanů, nakládání vozíků, úklid chatek a námi zabraného prostranství. To nám většinou zabere celé dopoledne. Při letošním odjezdu jsem zaznamenal dokonce u některých dítek slzičky. Bylo na nich vidět, jak moc je jim líto, že ten báječný týden končí.  A to myslím byl pro nás důkaz a zároveň pobídka připravit příští ročník alespoň tak dobře, jako ten letošní.

Co říct závěrem? Bylo to zase úžasné. Jen nechápu, že už se zase děti bavily o tom, co asi bude příští rok, co by chtěli připravit. A my tatínci? No, už jsme to rozebírali v restauračním zařízení. Příští rok je desetileté výročí. Ale jak překonat něco, co je téměř dokonalé????   Nevím, budeme se snažit.

 Na konec snad zase poděkování všem co se zúčastnili a přispěli k dobré náladě. Třeba klukům Pavlovi K. za to, že vymýšlí nové soutěže (jeho převleky jsou skvělé), Máňovy letos zejména za vytvoření Olympijského ohně. Dáňovi za to, že se věnoval dětem, ale i za jeho skvělé výkony na skokanském můstku, které bohužel nebyly zdokumentovány. Já osobně věřím, že jeho Matty Čvachtalajnen rozhodně nebude zapomenut.  Ivánek letos rozhodně zabodoval s nápadem nových vlajek. Někomu za materiální zabezpečení, jinému za zpestření nálady. Bylo by toho mnohem víc a snad i já přispěl troškou do apalušáckého mlýna, ale to bych popsal několik stránek, tak mě ti ostatní odpustí, že jsem je osobně nejmenoval. Rozhodně na ně nikdo nezapomněl.

Zvláštní poděkování patří panu Janu Stančekovi , majiteli tohoto kempu, který nám zde prakticky vše dovolí a v případě problémů je nám k dispozici, ale i jeho dceři Iloně, která se o nás a naše dítka postará v místní restauraci v případě žízně či chutě na nějakou tu dobrotu či zmrzlinu. Tím samozřejmě děkujeme i celému zbytku zdejšího osazenstva, které pro nás vaří a napájí nás.

Takže, na závěr opět slova klasika:

PŘÁTELÉ -KAMARÁDI

" ZA ROK NA YDYKSEB " vlastně " ZA ROK NA  ÁNDUOR" :-)

Martin